Jan 20:1-18

Bible 21

Proč pláčeš?

20 Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu, ² běžela k Šimonu Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“

³ Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu. ⁴ Běželi společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první. ⁵ Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel. ⁶ Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna. ⁷ Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť. ⁸ Když potom vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil. ⁹ (Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.) ¹⁰ A tak se ti učedníci vrátili zpět.

¹¹ Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu ¹² a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou. ¹³ „Proč pláčeš, ženo?“ zeptali se jí.

„Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,“ odpověděla.

¹⁴ Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on). ¹⁵ „Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“

V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“

¹⁶ „Marie!“ řekl jí Ježíš.

Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“).

¹⁷ „Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘“

¹⁸ Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl.